Odehrál se v Oseku u Rokycan. Zde žije jeden pán, který měl ještě nedávno 5 chladnokrevných koní plemene norik - 4 dospělé a hříbě. V létě 2004 došlo k tomu,že zde uhynuli (pravděpodobně hlady) dva dospělí koně a dvouměsíční hříbátko. Mrtvolu tohoto hříběte nechal pan majitel ležet téměř dva měsíce ve stáji pod slámou. O případ se začala zajímat místní veterinární správa a rokycanský Městský úřad, který nás kontaktoval v říjnu 2004 se žádostí o radu a pomoc. Když jsme s kolegyní poprvé viděly zbylé dva koně - 17 letou klisnu a rok a třičtvrtě starého hřebečka- chtělo se nám plakat. Koně stáli v malé tmavé stáji, přivázaní na řetězu, bez možnosti většího pohybu. Majitel je téměř nikdy nepouštěl ven, takže koně měli propadlá záda a oteklé zadní nohy z nedostatku pohybu, klisně tekl z očí hnis a oba byli příšerně vychrtlí. Sice je úředníkům z Městského úřadu ke cti, že nás kontaktovali a poradili se, ale ve výsledku to nebylo příliš platné. Podle naší rady mělo ihned proběhnout odebrání týraných zvířat, tím spíše, že úřad měl návrh na odebrání od veterinární správy, a jejich umístění v náhradní péče. Ale zde opět nastává onen známý problém a to finanční aspekt. Pokud úřad nařídí odebrání týraného zvířete a jeho umístění v náhradní péči (ať je to oficiální útulek nebo jiný chovatel), vždy musí platit veškeré náklady (převoz zvířete a jeho další péči). To samozřejmě pak může vymáhat po majiteli zvířete. Ale přistupuje ještě další problém. Přestože bylo zvíře odebráno pro týrání, jeho majitelem stále zůstává ten majitel, který ho týral. Úředníci z Městského úřadu s veterinářem chodili do Oseka na kontroly, ale ty vcelku nic neřešily, protože se úředníci vždy museli majiteli ohlásit, aby byl doma a pustil je do stále zamčené stáje. Celý případ se nehorázně vlekl. V prosinci úřad začal na majitele pravděpodobně více tlačit aby koně prodal. Pan majitel vždy přislíbil, dostal lhůtu na sehnání kupce(většinou týden) a pak zase nic. Opět slíbil sehnat nového majitele, opět dostal lhůtu a zase nic. A tak stále dokola, až někdy v polovině prosince klisna zemřela a ve stáji zbyl jen hřebec. Potom začal úřad konečně jednat rychleji a předal majiteli kontakt na nás. Již několik týdnů před tím jsme my sami majitele několikrát kontaktovali a snažili se koně odkoupit, ale on se stále vymlouval, že už jsou zamluvení a slíbení. 28.12.2004 nás kontaktoval sám majitel s nabídkou odkoupení zbylého koně. Žádal za něho 15 000,-Kč. To je za koně bez původu a v takovém stavu moc a moc peněz, ale díky zveřejnění tohoto případu se nám podařilo najít sponzory, kteří poskytli finanční částku určenou přímo na nákup tohoto koně. 29.12.2004 jsme proto s úředníky Městského úřadu Rokycany, místním veterinářem, novináři a redaktorem Českého rozhlasu odjeli do Oseka. Zde jsme podepsali smlouvu, předali peníze, naložili koně a odjeli. Celá akce probíhala vcelku zajímavě, protože majitel dělal scény a vyhrožoval žalobami atd. Koně jsme bez problémů převezli do útulku. Zde byl ubytován a pomalu začalo seznamování. Jmenuje se Ben a zpočátku byl vůbec problém se ho dotknout, ihned kopal a kousal, protože celý svůj život jen stál ve stáji a koukal do zdi, takže neumí vůbec nic. Postupně si zvykal na doteky a hlazení, pak na kartáč a čištění. Dnes už se dá Ben bez problémů pohladit, vykartáčovat i učesat, i když poměrně dlouhou hřívu jsme mu museli radikálně zkrátit kvůli jejímu zanedbanému stavu a malým kožním problémům. Už není problém mu učesat i přední nohy, na zadních jsme se propracovali ke kolenům. Dále zatím nelze, protože Ben ještě kope. Kopyta má v příšerném stavu, přerostlá a zanedbaná, takže to v současné době řešíme ve spolupráci s kovářem a snad to bude v pořádku. Občas je s Beníkem těžké pořízení, protože je veliký převeliký paličák a lenoch. Někdy na procházce usoudí, že zrovna tenhle trs trávy musí ochutnat a nehne s ním ani tank. Pak přijde na řadu slabý proutek, kterým ho trošičku popoženem a on se pak za to na nás mračí a nemluví s námi ( někdy tak moc, že si to nevyžehlíme ani mlsem). Také je Beník trošku špindíra a prasátko. Ve stáji s oblibou rozhrabe podestlání, načůrá si pod sebe a pak se vyválí. Takže stále dokola čistíme a čistíme a čistíme a čistíme a on je pořád špindíra. Stálo to spoustu práce, trpělivosti a úsilí, ale dnes je Beník k nepoznání, a to doslova! Také jeho jsme v červnu nechali vykastrovat, aby mohl bez problémů chodit s ostatními do výběhu. V útulku byl pouze obsednut a další výcvik pod sedlem a v lehkém zápřahu čekal na nového majitele. Z Bena se stal skoro mazlík, i když pokud se s vámi mazlí 700 kg, je to trochu poznat, ale za půl roku se z něho stal úplně jiný kůň. Beník od nás odcházel k novému majiteli, našemu kolegovi z Vranova u Stříbra, 10.7.2005 a je o něho dobře postaráno.